TEST: Honda Civic 1,6 i-DTEC 88 kW Sport

sobota 24.8.2013

Kompaktní hatchback nižší střední třídy z Japonska konečně dostal dieselový motor, který mu dlouho chyběl. „Jedna-šestka“ je v této třídě velmi vyhledávanou motorizací a tato nabízí úspornost i sportovnost v jednom balení. A když píšeme úspornost, tak myslíme opravdu velkou úspornost.

Splněný sen?

Splněný sen pro ty, kdo Hondu Civic obdivují za její odvážný design a její zábavně přetáčivé jízdní vlastnosti. Tomu, komu její futuristický design nepřirostl k srdci, ale píšeme, čtěte dál, protože alespoň nový motor si pozornost určitě zaslouží.

Když chtěl do letošního března zákazník dieselového Civica, mohl si objednat pouze robustní motor 2,2 i-DTEC 110 kW. Ten jsme testovali v zimě…

Test: Honda Civic 5D 2,2 i-DTEC 110 kW Executive

Nová jedna-šestka je o 60 kg lehčí než dva-dvojka. Zaujala nás točivým momentem 300 N.m, dostupným už při 2000 min-1. A maximální rychlost se může vyšplhat přes 200 km/h. Ale čím tato Honda boduje nejvíc je udávaná kombinovaná spotřeba, která jak se dočtete i níže, je i reálnou, a to 3,6 l na 100 km. Tady se musí mít konkurence na pozoru, protože to jsou špičkové parametry.

Konstruktéři z Hondy také zapracovali na snížení tření v motoru, které má být nižší o 40%. Také se snažili vylepšit systém přímého vstřikování common-rail, které tu pracuje s tlakem až 180 MPa. V rámci nového programu Earth Dreams tu také najdeme systém recirkulace výfukových plynů s vysokotlakým a nízkotlakým vedením.

To vše má také docílit nejen nižší spotřeby, ale také tichosti celého agregátu. Čeho si totiž při jízdě s tímto Civicem všimnete, je to, že neduní a tak nechrochtá jako ostatní naftové motory. On už 2,2 i-DTEC byl podle nás nadprůměrně tichý, ale tento motor 1,6 i-DTEC je podle nás ještě o malý kousek dál.

To co se také dočtete v prospektech o Earth Dreams je to, že se v Hondě snažili více eliminovat vibrace motoru. Jenže z našich zkušeností vyplynulo, že v otáčkách mezi 1000 a 1500 min-1 prostě motor vibroval. Píšu to proto, že ani v Civicu minulé generace s naftovou dva-dvojkou tyto vibrace nebyly, ale to je asi tak jediná vada na kráse a asi jsme na něj moc přísní.

Rychlé převody a kultivovaný motor

Po nastartování zahřátého motoru uslyšíte jen takové příjemné utlumené cvakání, opakuji příjemné a utlumené (nepříjemné je chrochtání známé z první poloviny první dekády prvních TDIček). Kultivovaný projev je podpořen ještě tzv. aktivním potlačováním hluku, kdy reproduktory v interiéru vysílají jiné frekvence, než které vydává motor a tím by měl být v kabině větší klid.

Při jízdě motor táhne pěkně lineárně bez turbo-efektu od nějakých 1500 min-1. Při nižších otáčkách to ještě taková sláva není, ale u kterého dieselu je. Odezvy na plynový pedál jsou rychlé a při vyšších otáčkách, které mohou přesáhnout až 4500 min-1 je spolupráce ještě lepší.

Snížení hmotnosti se dočkala také převodovka. Dráhy řadicí páky jsou krátké a rychlé, jen si musíte zvyknout na to, že i pětka je vlastně z pohledu řidiče pořád vlevo, což ze začátku trochu mate. Sice je chvílemi řazení trochu kostrbatější, ale pořád se jedná o nadprůměr současnosti. Platí zde, že nižší kvalty mají kratší zpřevodování a vyšší naopak delší. To zaručuje dynamický jízdní pocit v nižších rychlostech a na druhou stranu komfortnější dálniční cestování.

Jezdí jako přilepený k asfaltu

Pokud je jízda třeba v Octavii nebo Golfu neutrální, nelze ji nic vytknout, prostě takové to neurazí ani nenadchne, pak v Civicu si budete chtít ještě někam zajet, zablbnout si v mezích zákona, než se vrátíte domů. Honda vždycky měla sportovnější charakter, platilo to i u minulé generace Civicu, který byl naladěn o něco více tvrdě. U současné generace se muselo myslet více na komfortnější naladění, ale i tak je jízda nadmíru přesná a dynamická. Je cítit, jak je přilepený k silnici a máte pocit motokárového stylu jízdy. Sice už asi není tak bláznivý jako předchůdce, ale pořád je to hlavně a především zábava za volantem.

Když porovnáme těžší, ale silnější Civic s motorem 2,2 iDTEC, tak lehčí a modernější šestnáctistovka je podle nás snadněji ovladatelná. Prostě menší hmotnost a lepší zpřevodování je znát. Ochotněji se vrhá do zatáček a působí hbitějším dojmem. Honda s tímto motorem udělala pro svůj hatchback snad to nejlepší, co mohla. Dala pro „dieslově“ smýšlející evropské řidiče přesně ten typ motoru, který v dnešních cenících hledají čím dál častěji.

Spotřeba z říše snů

Pokud jste dočetli až sem, udělali jste dobře. Motor 1,6 i-DTEC je hodně úsporný motor na to, co všechno s ním lze dělat. I když s ním jezdíte za hranicí předpisů, nebude spotřeba vyšší, než nějakých 8 litrů. Na těchto hodnotách mají některé podobné motory při hodně sportovní jízdě spodní hranici. Při svižném svezení po okreskách vám palubní počítač v průměru ukáže hodnotu kolem 6 litrů. Dálničních tempomatových 130 km/h jsme jeli za nějakých 5 litrů.

Trasa asi tak 60 – 70 kilometrů po silnici první třídy, kterou jezdíme s každým testovaným autem, se vyznačuje hustším provozem, kde se dá občas předjet kamion nebo autobus. Prostě klasický český denní provoz s defenzivnějším stylem jízdy kolem 90 km/h. Palubní počítač nám ukázal hodnotu 3,6 l/100 km. To že jsme ujeli na jednu nádrž téměř 1000 kilometrů v režimech město (Praha), dálnice, okresky, defenzivní devadesátky, můžeme tomuto údaji věřit. A to jsme v žádném případě nebyli brzdou provozu.

U nového motoru totiž pomáhá velká setrvačnost v situaci, kdy sundáte nohu z plynu. V té chvíli je okamžitá spotřeba nula, a když takhle necháte motor pracovat, a tady to lze déle, než jste zvyklí, celkový průměr se samozřejmě sníží. Neznamená to ale žádné zdržování. Naopak nás překvapilo, že jsme skoro každého dojížděli bez přišlápnutí na pedál. Efektivita vynaložené energie na rozjezd auta je tu využita perfektně.

Díky Magic Seats převeze i sudy piva

Český zákazník je tak trochu specifický. Než samotný motor a jízda ho zajímá víc, kolik toho může v kufru převézt. Na první pohled se může zdát, že se toho do Hondy Civic moc nevejde, protože už na první pohled prostě nevypadá jako „Octávka“. Jenže zavazadlový prostor má největší u hatchbacků nižší střední třídy s hodnotou 477l. Kufr je sice více utopený, ale ten prostor tam je.

Díky možnosti sklopení sedáků zadních sedadel vznikne další úložný prostor. Bez problému tam převezete novou zabalenou pračku, kolo a místo jednoho zadního pasažéra se může na nově uvolněné podlaze převážet velký sud piva. No a kolem něj se ještě pár drobnějších věcí vejde. Tento systém fungoval i v minulé generaci a radíme Hondě, aby se toho držela.

O interiéru jsme psali už v minulém testu s motorem 2,2 i-DTEC, tak jenom pro připomenutí. Za volantem se cítíte, jako kdybyste seděli v raketoplánu nebo stíhačce. Nic tak futuristicky vypadajícího v masově vyráběném autě nenajdete. Kdo je konzervativnějšího založení, ani si nesedne. Na ovládání jsme si ale chvíli zvykali a není tak intuitivní, jako u aut německého původu.

Proč ho nemusí mít někdo rád…

Honda Civic už od minulé generace vypadá jako z jiné planety. Na silnici ji nepřehlédnete, a buď ji lidé mají, nebo nemají rádi, nic mezi tím. Konzervativnějším Evropanům, kteří mají raději bílé klasické budíky a ne moc extravagantní tvary se těžko nabízí taková „divočina“. Mezi Octaviemi to i v Česku nemá Civic vůbec lehké.

Upozorníme ještě na jednu provozní věc, která nám vadila i u minulé generace. Palivová nádrž je totiž umístěna pod předním sedadlem řidiče. To znamená, že pasažér na zadních sedadlech nemá kam dát špičky svých nohou, i když jinak místa pro kolena má dost. Je to bohužel z vlastní zkušenosti na delší cestování nepříjemné. A pak jsem si všiml ještě jedné věci, která asi souvisí s onou palivovou nádrží. Když je totiž plná, evidentně jsem při rozjezdech a prudším zpomalování slyšel, jak to tam někde šplouchá. Je to taková „blbost“ ale vysvětlujte si to spolujezdcům, že jim opravdu na maják nešplouchá :-)

Poněkud vyšší pořizovací náklady

Honda Civic s novým motorem začíná na ceně 464 000 Kč. Což je o 55 000 Kč víc, než na kolika začíná nejsilnější benzín s automatem 1,8 i-VTEC. Je to ale o 35 000 méně, než kolik stojí 2,2 i-DTEC v základu. My jsme měli výbavu Sport za 514 000 Kč. Ta zahrnuje např. duální automatickou klimatizaci, kožený volant, tempomat s omezovačem rychlosti, zadní parkovací kameru nebo dešťový senzor.

Upřímně, raději bychom měli místo kamery parkovací senzory, které jsou k dispozici až u nové výbavy Lifestyle, která stojí 564 000 Kč. A to není na kompaktní hatchback zrovna málo. Zde už budete mít třeba Bi-HID světlomety, vyhřívaná přední sedadla nebo prémiový audiosystém. To je také pro tuto motorizaci strop. Výbavu Executive s panoramatickou střechou a třeba elektrickým nastavení sedadel a opěrek může mít jen dva-dvojka a benzinové jedna-osmičky.

Verdikt

Honda Civic je s novým motorem o velký krok blíž evropským zákazníkům. Nabízí skvělou spotřebu, zážitek z jízdy i nečekanou praktičnost. Pro konzervativněji smýšlející řidiče si svoji cenu neobhájí, ti si koupí za podobné peníze byť o něco slabšího Golfa. Kdo má rád odvážný design, nebude utracených peněz litovat. Najde se zde pár drobností, které typičtí evropští zákazníci nemusejí tolerovat. V silničním provozu toto auto ale nepřehlédnete a my jsme se s ním hlavně bavili.

Martin Matějka

Honda Civic 1,6 i-DTEC 88 kW Sport:
Cena testovaného vozu vč. příplatků: 514 000 Kč
Cena základní verze S: 464 000 Kč

Objem: 1597 cm3
Max. výkon: 88 kW/ 120 k
Toč. Moment: 300 Nm / 2000 ot.
Spotřeba: 3,6 l / 100 km
Zrychlení: 10,2 s
Palivo: nafta
Válců/ventilů: 4/16
Max.rychlost: 207 km/h
Objem nádrže: 50 l

Délka: 430 cm
Šířka: 177 cm
Výška: 147 cm
Rozvor: 259,5 cm
Kufr: 477 l
Hmotnost: 1368 Kg
Hnací náprava: přední
Převodovka: 6st. Manual